Aktuálně.cz: Pane řediteli, kdy byla na Hradě čínská velvyslankyně Ma Keqing, a s čím přesně přišla? Navštívila vás i v úterý, tedy v den, kdy vzniklo prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů?
Hynek Kmoníček: Nemám informace o žádné návštěvě v úterý. Čínská velvyslankyně byla přijata v mé kanceláři dne 13. září v 10:00 hodin. Námětem rozhovoru byl dotaz čínské strany, zda naše strana mění vládní politiku k Čínské lidové republice. Odpovědí bylo, že nemění.
A setkali jste se ještě jindy?
V pondělí dne 17. října mě paní velvyslankyně vyhledala na společenském podniku u příležitosti odjezdu jihokorejského velvyslance s dotazem, zda situace z 13. září nadále trvá vzhledem k tomu, že ministr kultury plánuje setkání se 14. dalajlámou. Odpovědí bylo, že trvá a že ministerstvo zahraničních věcí je v kontaktu s ministerstvem kultury a pokouší se vyjednat parametry schůzky tak, aby byla jednoznačně soukromá tak, jak byla avizována. Ani jedna z mých schůzek s velvyslankyní ČLR se tedy nekonala "krátce před uveřejněním stanoviska českých vládních činitelů", ani v úterý, jak uvedla některá média.
Co všechno po vás chtěla? A mluvila o tom, že by se ministr kultury Daniel Herman neměl potkat s dalajlámou?
Chtěla ujištění o platnosti podepsaného dokumentu o Strategickém partnerství. Dostalo se jí ujištění, že na vládní úrovni nedochází k žádné změně politiky ČR, a pokud se např. ministr kultury s dalajlámou setká, bude se jednat o setkání soukromé.
Máte informace o tom, že si čínské ministerstvo zahraničí předvolalo českého velvyslance?
To patří ke standardnímu rituálu. Dalajláma cestuje po světě, setkává se s politiky, a protože je to duchovní vůdce, nikoliv politický vůdce, mají tato setkání diplomatická omezení tak, aby je bylo možno považovat za soukromá. Proto se konají často mimo oficiální budovy v neutrálních prostorech. Proto například při návštěvě Bílého domu americká strana podle dostupných informací charakter návštěvy omezila alespoň vstupem neoficiálním vchodem. To už je pak věc tvůrčí diplomatické invence, jakými atributy setkání ozdobit tak, aby ho bylo možno považovat za soukromé. V českém případě se invence nedostavila.
Kdo inicioval prohlášení, byl to Hrad?
Jak již uvedl pan premiér, prohlášení vzniklo na ministerstvu zahraničí. To mne také o jeho přípravě telefonicky předem informovalo skrze příslušného náměstka.
Kdyby prohlášení nevzniklo, stalo by se něco?
Prohlášení vzniklo jako reakce na chaos způsobený naší stranou, a to nikoli samotným faktem schůzky, ale pouze způsobem, jakým byla schůzka realizována. V jemnému rozdílu v adjektivu schůzky a jejích doprovodných atributech se přece odehrává celá diplomacie. Z diplomatického pohledu nevím, jak českému národnímu zájmu prospělo, že se soukromá schůzka konala v úředních prostorech v pracovní době a proč se stejná schůzka nemohla konat třeba o hodinu později někde jinde.
Je pravda, že se s dalajlámou znáte?
Já sám jsem s Jeho Svatostí přece v kontaktu celá léta, ale způsobem natolik diplomatickým, že tím pak nezaměstnávám celou republiku na týden. Zmíněné prohlášení se pokusilo korigovat stav, kdy nás čínská strana musela nutně vnímat jako chaotickou entitu, kde najednou není jasné, kdo je vláda, kdo je opozice a kdo je opozice ve vládě či vláda v opozici k sobě samé. Řekněme, že je to jeden z plodů povolebního času koalice.
Proč je na prohlášení i podpis prezidenta, když jeho názory k Číně jsou jasné a velmi vstřícné? Nestačil podpis premiéra?
A premiérovy názory na Čínu jsou podle vás jiné než prezidentovy, a proto by byl snad jeho podpis nějak cennější? Premiér přece investoval do česko-čínských vztahů stejně jako ministr zahraničí a prezident. Já vítám, když se nejvyšší státní činitelé dokážou shodnout na jednom zahraničněpolitickém postoji, a pobaveně pozoruji, jak jsou pak za to kritizováni úplně stejnými lidmi, kteří je k takové jednotě opakovaně vyzývali.
Byl by ohrožený vzájemný obchod, kdyby prohlášení nevzniklo?
Nevím, a tudíž nemám zapotřebí spekulovat. Jasně je ale třeba opakovat, že prohlášení nebylo reakcí na nějaké ohrožení z druhé strany. Prohlášení bylo reakcí na chaos vyvolaný českou stranou, aby bylo všem jasné, že zahraniční politiku řídí ministerstvo zahraničí, nikoliv kultury, a že se vládní politika nemění.
Co říkáte argumentům, že obchod s Čínou je slabý, že nám nestojí za to, abychom byli k Číně natolik vstřícní? Souhlasíte s tímto tvrzením?
Souhlasím s tím, že třeba čínské investice zde jsou čtyř- až osmkrát nižší než např. v takovém Bulharsku nebo Rumunsku, o Velké Británii či SRN ani nemluvě. Nemyslím si ale, že jsme z čínského pohledu nějak neobyčejně "vstřícní" ani "levní", když naši zemi právě v těchto dnech navštívil současně na pravidelné návštěvě dalajláma i bývalá prezidentka Tchaj-wanu.
To je přece ukázkou, že na problematiku lidských práv a svobod máme vlastní názor a jsme připravení si ho přesně v duchu ujednání o strategickém partnerství obou našich zemí také obhájit. Jen se to musí dělat tak, abychom si pozoruhodnou diplomatickou nemotorností nestříleli vlastní branky.
Nemyslíte si, že vše kolem prohlášení zavání určitým poklonkováním Číně?
Když máte doma nepořádek na stavbě, je vhodné situaci vysvětlit sousedovi. Je to poklonkování? Já tomu třeba říkám zdvořilost.
