Jsme až na konci "potravního řetězce", říká exekutorka

Jan Gazdík Jan Gazdík
27. 2. 2014 10:45
Rozhovor se Zuzanou Sobíškovou, která vede exekutorský úřad Prahy 6.
Foto: Jan Gazdík

Praha - "Inkvizitoři" bez citu a pochopení pro kritické životní situace zadlužených lidí - takový je obraz českých exekutorů. Za nelichotivou pověst si ovšem leckdy mohou sami.

Zuzana Sobíšková, šéfka exekutorského úřadu Prahy 6, to v rozhovoru pro Aktuálně.cz nepopírá. Nabízí nicméně i jiný pohled do exekutorské "kuchyně", třebaže si tím koleduje o strhující kritiku.

"Položme si otázku: co vlastně od exekutorů stát chce? Aby se lidé či firmy domohli po právu svých peněz a majetku? Anebo mu více záleží na ochraně těch, kteří se hloupě a někdy i úmyslně zadlužili? A za hloupost se prostě platí," říká Zuzana Sobíšková.

Aktuálně.cz: Soudě podle četnosti e-mailů a zpráv o práci exekutorů, které mi v poslední době zahlcují schránku, přechází exekutorská komora do mediální ofenzivy. Jako by chtěla před veřejností a zejména politiky prokázat svoji prospěšnost. Ušetříme si proto fráze o tom, jak jsou exekutoři skvělí a užiteční?

Zuzana Sobíšková: O užitečnosti soudních exekutorů nemůže být pochyb. Stačí si jen uvědomit, jak se díky nim zcela zásadně zvedla vymahatelnost práva v Česku. Přesto jsou úřady exekutorů - až na výjimky - v médiích srovnávány s lichváři, kteří bezohledně odírají dlužníky. A to je hodně zkreslený pohled. Tyhle zjednodušené pohledy na exekutory mně dost vadí.

A.cz: I já se tedy hned v úvodu dopustím možná zjednodušeného pohledu. Je nutné kvůli několikatisícovým dluhům zabavovat lidem televizory, elektroniku, auta anebo oblepovat exekučními nálepkami vybavení domácnosti?

Když tu tisícovku nezaplatíte? I když vás k tomu odsoudil soud? Na počátku mnoha dluhů jsou vskutku jen tisícové či deseti tisícové sumy. V porovnání s cenou domu či bytu, v němž dlužník žije, jde o směšné částky, nad nimiž i on při neschopnosti splácet spotřebitelský úvěr na televizi, počítač či auto mávne rukou. Pak ale obdrží výzvu, aby ten několikatisícový dluh zaplatil, a on ji přesně z těchto důvodů ignoruje. A když je dokonce odsouzen, aby dlužnou částku zaplatil, vezme si raději další půjčku a své dluhy dál a dál jen - jak já říkám - štosuje. Exekutor, který začne měsíce či roky nesplácený dluh vymáhat, je až za soudem na samém konci tohoto "potravního řetězce".

A.cz: Dejme tomu. Dovolím si ještě jeden zjednodušující pohled. Není problém i ve finančních společnostech a někdy i bankách, které se lidem doslova vnucují se spotřebitelskými úvěry... ovšem za lichvářské úroky?

Jistěže to jsou mnohdy šílené úroky, na nichž zaplatíte i přes polovinu vypůjčené sumy. Vzít si úvěr je ale vaší volbou, a tedy i vaší zodpovědností. Samozřejmě že nabídky finančních společností či bank k poskytnutí okamžitých statisícových půjček, jimiž jsme bombardováni písemně, v mailech, v televizi i na billboardech, jsou pro hodně lidí neodolatelné. Peníze jsou zdánlivě snadno dostupné a dlužníci ztrácejí zábrany a někdy i soudnost.

A.cz: Pokud se však lidé začnou chovat zodpovědně, nebudete mít práci, a tudíž ani zisk?

Myslíte, že nevím, o čem mluvím? Znám to z vlastní rodiny. Stále jim vyprávím příběhy zadlužených lidí a oni mě stejně neposlouchají. Jedna moje příbuzná měla období, kdy slyšela dokonce až moc na lákavé nabídky typu: můžete mít okamžitě šedesát tisíc korun jen za osm stovek měsíčně. A stejně tak si většina lidí řekne: to je přece legrace. Osm stovek měsíčně budu mít vždycky! Avšak jen málokdo si uvědomí, na jak dlouhou dobu ten úvazek je a o kolik ho přeplatí. Ale jí to i přesto stálo za to, protože ona si chtěla udělat radost hned teď. Teď hned chtěla mít nový, výkonnější počítač či dokonalejší fotoaparát. Moc už nepřemýšlela nad tím, že to bude splácet dalších pět let a že - pokud si vezme dvě půjčky po padesáti tisících - zaplatí na úrocích dalších padesát tisíc. Základním problémem, o němž tu mluvíme, je finanční negramotnost lidí. Když si to dobře nespočítají a přijdou najednou o práci, pak může být ve finále i těch pouhých osm stovek měsíčně problém. Ze svého okolí znám několik lidí, kteří si nabrali hned tři či čtyři úvěry. Přemýšlejí prostě v tomhle směru hodně riskantně a bezohledně k vlastním rodinám.

A.cz: Jsou spotřebitelské úvěry opravdu až takovým fenoménem?

Podobných případů řešíme stovky. A podle toho, co v úřadu denně prožívám, snad mohu říct, že jde o cestu do pekel. Dlužníci se ani nenadějí, jak se jim ty půjčky začnou hromadit. Na výzvy věřitelů nereagují, protože třeba na splátky už nemají a jsou nuceni si brát další půjčky, aby mohli splácet ty předchozí a navíc úroky z nich... ocitnou se prostě v kruhu. Často jde o tragické příběhy, kdy se lidé ocitnou vlastní naivitou či iluzemi o životě v luxusu - aniž si ho mohou dovolit - až na samém existenčním dně.

A.cz: Jak rychle se v tomto kruhu mohou ocitnout?

Pokud máte několik půjček, které na úrocích hodně přeplácíte a přijdete o práci, tak to jde doslova šupem. Jindy stačí dlouhodobě onemocnět. S tímhle lidé jen málokdy počítají. K takovému pádu stačí často pouhé dva roky, kdy najednou není ani na tu měsíční osmistovkovou splátku.

A.cz: Mluvíme tu snad o prosťáčcích, kteří si neumí spočítat, jak riskují a co si mohou dovolit?

Budete se divit, ale nejde často o žádné prosťáčky, ale i vysokoškoláky či středoškoláky. Hlavním lákadlem je ona zmíněná splátka pouhých osmi stovek. Ona touha po hezké či luxusní věci, kterou si chcete hned užít, protože právě teď je léto a teď jedu na dovolenou, dostala už leckoho. Čechům schází myšlení lidí z vyspělých ekonomik - ti myslí mnohem více na zadní vrátka, takže si běžně odkládají třetinu platu na horší časy anebo na důchod, stranou. My ale stále doufáme, že v nouzi se o nás vždycky někdo postará.

A.cz: Zpět k exekutorům. Na vstupních dveřích našeho domu visí čerstvá výzva exekutora k jednomu z podnájemníků. A je formulována tak, že se těm "zkreslujícím" názorům na exekutory moc nedivím.

Jakmile se dostane dluh k soudu, tak už není moc prostoru na manévrování. Hlavní je, aby s námi zadlužení lidé komunikovali. Ročně jich řešíme asi tak deset tisíc a baví se s námi jen polovina. Tihle lidé své dluhy uznávají, jsou vstřícní a snaží se dohodnout na splátkovém kalendáři. A my dohodu vždy vítáme. Samozřejmě to ale záleží na výši dluhu. Pokud jde o stovky tisíc a on nám řekne, že může splácet jen pětistovku měsíčně, pak to k dohodě vede jen obtížně. Může sice svůj dluh splácet v malých částkách, my ale musíme ze zákona přistoupit k exekuci jeho majetku, aby člověk, jemuž dluží, získal své peníze zpět. Vadí mi jednostranný pohled médií na dlužníky a exekutory.

Dosud jsem neviděla reportáž o podnikateli, který se ocitl kvůli tomu, že mu odběratelé jeho zboží či práci nezaplatili, v druhotné platební neschopnosti a někdy i na pokraji krachu. I on má přece rodinu, musí živit děti či přispívat na důchod rodičům. Věřiteli nejsou jen banky. Třetina našich klientů jsou lidé, kteří se na nás obracejí, protože někomu odvedli práci, ale nedostali zaplaceno. Anebo si něco objednali, zaplatili, avšak zboží neobdrželi. Před vznikem exekutorských úřadů byla vymahatelnost práva v Česku téměř nulová. Dlužily a nesplácely se desítky miliard. A soudy s tím nic moc nezmohly.

A.cz: Jenomže pro vás je to nyní slušný byznys, ne?

Z oné nulové vymahatelnosti se můj úřad dostal na čtyřicet procent vymožených dluhů. Položme si proto otázku: co vlastně od nás lidé a potažmo stát chtějí? Aby se podnikatelé s pohledávkami domohli svých peněz a majetku, anebo se mají chránit ti, kteří se hloupě a někdy i úmyslně zadlužili? A za hloupost se prostě platí. A náš exekutorský byznys? Neřekla bych, že byznys je to správné slovo za situace, kdy ze svého hradíme nemalé náklady, které jsou s vymáháním spojené, a jen v případě úspěchu jsou nám dlužníkem zaplaceny. Takových úspěšných exekucí je čím dál tím míň. Pokud jde o odměnu, účtujeme si ze zákona patnáct procent z vymožené dlužné částky. Pokud ji ale dlužník zaplatí do třiceti dnů od rozhodnutí soudu, tak jen polovinu. S výší částky se ale i těch patnáct procent snižuje - ani naše odměna nemůže být nekonečná. Věřitele to nestojí ani korunu. Honoruje nás dlužník.

A.cz: Líčíte mi tu exekutory takřka jako anděly.

Já nemohu říci, že tento exekutor je svatý a druhý nikoliv. Všichni se řídíme stejným zákonem. A pokud ho někdo překročí, pak musí následovat trest.

A.cz: Slyšel jsem, že jste vtrhli do bytu člověka, který nikomu nic nedlužil...

Nebyli to mí lidé. Ale stalo se to v jiném exekutorském úřadu. Vykonavatel exekutora se spletl. V tom paneláku totiž bydleli dva Novákové a vykonavatel nechal, naneštěstí, otevřít byt toho nepravého. Jde o hrubý exces vykonavatele: pokud si totiž není jistý, že byt Nováka je bytem dlužníka Nováka, tak si nemůže dovolit byt otevřít. V takových případech velmi záleží i na tom, jak se k podobné chybě svých lidí exekutor postaví. Pokud by se to přihodilo mně, tak se Novákům omluvím a nahradím jim bez vytáček způsobenou škodu. Nemusíte mi věřit, ale své lidi vedu k tomu, aby se snažili především o dohodu s dlužníkem. Stojí to méně peněz nás i jeho. Navíc se tím vyvarujeme přehmatů a nepříjemných konfliktů. A lidé na nabídku k dohodě většinou reagují... a jsou pak i vstřícnější při domlouvání splátek. Odvrtané zámky od dveří anebo odvoz zařízení bytu je až tím posledním a nejkrajnějším krokem. Svou práci se snažíme dělat slušně.

A.cz: A už jsme u těch frází a vychvalování se.

Dám si na to pozor. Když už jsme ale u příkladů, mohu přispět i opačným příběhem?

A.cz: Prosím.

Je z dob, kdy jsem byla exekutorskou koncipientkou. Tehdy za mnou přišel důchodce s agenturním pracovníkem, od něhož si půjčil jedenáct tisíc. A tento starý pán převedl kvůli pouhým jedenácti tisícům svůj byt v hodnotě několika milionů na svého věřitele s tím, že pokud půjčku zaplatí, tak mu agentura byt milostivě vrátí. Při sepisování exekutorského zápisu jsem se pána ohromeně zeptala, zda si uvědomuje, co dělá kvůli jedenácti tisícům? "Zpozdíte se s jednou splátkou a jdete pod most," varovala jsem ho. Odpověděl mi, že nemá na vybranou a že peníze potřebuje. A to nemluvím o pětapadesátiprocentním úroku, na který přistoupil. Ten pán svůj dluh zaplatil, avšak v jiných obdobných případech jde opravdu o rychlou cestu z bytu pod most.

A.cz: V poslední době je exekutorským šlágrem zabavování řidičských oprávnění. Pomáhá to?

Jak na koho. Někdy dlužník, jemuž jsme pozastavili řidičské oprávnění, zaplatí okamžitě, protože se tohoto životního standardu nechce vzdát. Na jiného to nemá vliv. Například mé klientce neplatí její bývalý manžel už dlouho výživné. Policie mu tedy řidičák zabavila a on přesto jezdí vesele dál. Imunní vůči splácení dluhů jsou i podvodní majitelé firem s ručením omezením. Jedna taková "podnikatelka" žije v málo vídaném přepychu, jezdí autem, které si nemůže jen tak někdo dovolit, a svým věřitelům - nás nevyjímaje - se jen vysmívá s jizlivým komentářem: "Na mě si nemůžete nic vzít. Všechno to jsou dluhy ´eseročka´, vyřešte si to s ním."

A bere si další a další úvěry. Tohle její ´eseróčko´ je jen fiktivní prázdnou skořápkou, která dělá dluhy a nic nevyrábí, žádnou činnost nevykazuje. Věřitelé této "podnikatelky" se ke svým penězům sotva kdy dostanou. Možná se opakuji: ale proč je nikdo nepolituje? Podobná ´eseróčka´ jsou dluhovou žumpou, kam se schová téměř vše. Lidé, kteří obchodují s podobnými firmami, by měli projít školením, aby své půjčky či dodávky zboží měli zajištěné alespoň ručením fyzické osoby či nemovitostí. Do stejné kategorie podvodníků patří podnikatelé, kteří si půjčují, nesplácejí, ale svůj majetek mají napsaný na příbuzné.

A.cz: Pokud se nepletu, tak exekucí rok od roku přibývá.

Poslední dobou jich spíše ubývá. Není to ale tím, že by nepřibývalo dluhů, jen ubylo hromadných podání různých dopravních podniků a jiných obdobných věřitelů, jejichž pohledávky ve statisících kusů ročně uměle zvyšovaly statistiky.

 

Právě se děje

Další zprávy