Chtěl jsem k vojákům, ale nevešel jsem se do letadla, říká nový policejní prezident

Martin Ťopek Martin Ťopek
17. 1. 2019 15:53
Nový policejní prezident Jan Švejdar se chce zaměřit zejména na dopravu a boj proti drogám. "Drogy jsou ilegální a tečka," říká a plánuje tvrdší dohled nad řidiči, ale také potírání dealerů na známých shromaždištích, jako je třeba pražské Václavské náměstí. Jeho ambicí je také obnova vozového parku - sedm z deseti policejních aut je podle něj zralých na výměnu.
Policejní prezident Jan Švejdar
Policejní prezident Jan Švejdar | Foto: Lukáš Oujeský

Jste klasický případ policejního šéfa, který se vypracoval z nejnižší úrovně?
K policii jsem nastoupil hned po ukončení gymnázia v Trutnově. Sice jsem vstoupil krátce - asi na půl roku do pracovního poměru, ale v březnu 1987 jsem se stal policistou ve služebním poměru. Prošel jsem přes základní policejní činnosti téměř všemi řídícími úrovněmi od obvodního oddělení přes krajské ředitelství i policejní prezídium, kde už jsem v minulosti působil na pozici ředitele Útvaru speciálních činností. Takže bych řekl, že ano, a jsem za to rád.

Chtěl jste být policistou od mala?
Já jsem chtěl k vojákům, chtěl jsem létat, ale to nešlo. Sice už dnes nevím, jak přesně se to seběhlo, ale v průběhu toho procesu se zjistilo, že se do letadla fakt nevejdu. Pilot musí mít standardní postavu a to já se svými dvěma metry nemám. Pak přišla na řadu varianta B, kterou nám nabídli ve škole, jít k policii. A mně se to líbilo. Nelituji toho.

Prošel jste si, předpokládám, všemi úrovněmi.
Po škole jsem byl rok a půl u pohotovostního pluku. V roce 1988 jsem nastoupil na obvodní oddělení v Peci pod Sněžkou. Na ten útvar hrozně rád vzpomínám, protože to byla škola života. Krásná práce, krásné prostředí, dobrá parta, dobrý šéf. Hodně jsem se tam naučil. Bylo to malé oddělení, takže tam člověk musel umět všechno. V říjnu 1989 jsem nastupoval na dvouměsíční operativní kurz jako potenciální uchazeč na kriminální službu a vyšetřování. Z kurzu jsem se vrátil 21. prosince 1989 a najednou jsem viděl, že je po revoluci.

Zatímco vy už jste byl kriminalista. Splnil jste si sen?
Ano, je to zajímavá práce. Vrátil jsem se před Vánoci. Bylo po revoluci a všechno začalo být jinak. Pokud se dobře pamatuji, tak v lednu byla první amnestie, takže nám hned výrazně narostla práce.

Vy jste se tedy potlačování revolučních sil vyhnul. Kladl jste si někdy otázku, co byste dělal, kdybyste měl zasahovat?
Samozřejmě že kladl. Mám pár kamarádů, kteří si to prožili. V té době nebyla jiná varianta, jak se k policii dostat, než přes pohotovostní pluk. Teprve po absolvování pohotovostního pluku se dalo pokračovat na další místa, podle toho, co si kdo přál. Otázka je to zajímavá, ale já na ni neumím odpovědět. Protože si myslím, že nikdo neví, jak by se zachoval v situaci, kterou si představuje jen teoreticky.

Jan Švejdar (* 21. listopadu 1967)

K policii (SNB) nastoupil v roce 1987. O dva roky později absolvoval operativní kurz jako uchazeč na pracovníka kriminální služby.

Jeho kariéra stoupala, v roce 2006 se stal šéfem republikové kriminální policie (Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování na policejním prezidiu). V roce 2007 se vrátil na pozici náměstka do vedení východočeské policie.   

Od února 2012 řídil policii v Královéhradeckém kraji , v rámci "rotace" policejních ředitelů posléze vedl od roku 2014 pardubické ředitelství. 

Švejdar se netají tím, že absolvoval výcvik v nechvalně proslulém Pohotovostním pluku VB, který zasahoval na demonstracích proti komunistickému režimu. Podotýká, že on sám se nikdy podobné akce nezúčastnil. 

Ve funkci policejního prezidenta Jan Švejdar nahradil Tomáše Tuhého, který se stal velvyslancem na Slovensku. 

Na Policejním prezidiu jste však už nějaký čas působil jako šéf kriminální policie. Jak se stalo, že jste se z tak vysoké funkce stal krajským ředitelem v Hradci Králové a Pardubicích, tedy ve dvou městech s nejmenší kriminalitou v této zemi?
Já jsem si to tak tehdy úplně nepřál…

Nechtěl jste být šéfem kriminální policie?
Nechtěl, protože pro mě to bylo něco vzdáleného… Nicméně zpětně toho nelituji, protože pro mě to byla další škola života. Na prezídiu jsem byl tehdy rok a půl. Když jsem odešel, bylo mi nabídnuto místo náměstka pro trestní řízení v Hradci Králové, odkud pocházím, takže to pro mě byla taková přirozená volba. Tam následně po nějakých čtyřech pěti letech odešel krajský ředitel do důchodu a já jsem se posunul na jeho místo. Pak se začali měnit krajští ředitelé, já dostal nabídku do Pardubic a využil jsem ji. V Pardubicích jsem byl skoro pět let.

Vraťme se ještě k tomu, jak jste byl šéfem kriminální policie. Proč jste skončil? Nedařilo se vám?
Ne, to vůbec ne. Měnilo se vedení a já respektuji to, že nový prezident má právo si vybrat svoje spolupracovníky a říct, s kým chce pracovat. A já jsem tehdy zůstat nechtěl. Nešel jsem na šéfa kriminálky úplně dobrovolně, v té době to podle zákona bylo možné. Takže já jsem se i rád vrátil do Hradce Králové, nebylo to tak, že by mě někdo vyhazoval.

Jste zatím asi měsíc a půl ve funkci. Řekl jste, že se budete k plánům a záměrům vyjadřovat blíže, až se rozkoukáte. Už jste se rozkoukal? Narazil jste na něco, co vás zaskočilo, kvůli čemu jste musel přehodnotit původní plány, se kterými jste sem šel?
Zatím jsem nic nepřehodnotil. V něčem mám už jasno, v některých věcech se dál rozkoukávám a sbírám informace. Moje priority jsou doprava a boj proti drogám, to stále platí. Ještě jsem tam ale přidal jednu hodně důležitou věc, kterou je obnova vozového parku u policie, protože ta je ve velmi žalostném stavu. Budeme se tomu všichni intenzivně věnovat, protože ten stav je vážně špatný, a to takový, že sedmdesát procent vozového parku policie je na výměnu. Teď hledáme cesty, jak z té situace ven a nebude to moc jednoduché. Musí to být co nejdříve.

Na jakou oblast boje proti drogám se chcete zaměřit? Prevenci u školáků, vařiče pervitinu, pěstírny konopí, pašerácké gangy?
Tam nejde vypíchnout jen jednu část. Začínáme skutečně už ve školách, kde stále rozvíjíme naše preventivní aktivity, které považuji za mimořádně důležité. To, co jsem ale zdůrazňoval, byl nebezpečný a stále se zvyšující trend, a to jsou řidiči pod vlivem návykových látek. Když se podíváme na čísla, tak se nám to buď rovná s počtem řidičů pod vlivem alkoholu, nebo jich je někdy ještě více. Můžeme polemizovat o tom, co je nebezpečnější, ale já tvrdím jednu věc: že drogy jsou u nás zákonem zakázané a tečka. Nemá to na silnici ani mezi námi co dělat.

Nejde tedy "vyzobnout" jen nějakou část této problematiky. Musí se to vzít komplexně, od prevence až po represi. Máme na to už velmi slušné vybavení, ale počet lidí, kteří na této problematice pracují, nebude z mého pohledu nikdy dostatečný. Protože za to někde zatáhnete a jinde se vám vyrojí další nespočet případů. Zaměříme se tedy výrazně "na silnici" a na posílení preventivních aktivit. Tam cítím potřebu navýšení schopných a kreativních lidí, kteří se prevenci budou věnovat. Musíme je najít, naučit je to a zvýšit frekvenci navštěvování škol, úřadů a dalších institucí, se kterými je nutné v této věci spolupracovat.  

Proč jste to neudělali, když už na to máte nástroje?
Ono se to dělá, ale málo a pomalu. Máme nyní k dispozici služební místa a budeme si moci z tohoto účtu na prevenci nové lidi pořídit.  

Společnost není příliš nakloněná represím vůči uživatelům drog, spíše vůči výrobcům nebo dealerům…
Já nevím, jestli je nakloněná společnost. Policie má jednu velkou výhodu - pracuje podle toho, co nám říká zákon. A ten zákon říká, že to je u nás nelegální.

Veřejnost dlouhodobě kritizuje, že na některých místech, jako je třeba Václavské náměstí, dealeři otevřeně nabízejí drogy a policie proti nim nezasahuje. Změní se v tomto směru něco za vašeho vedení?
Je potřeba říci, že na pražské policejní ředitelství přišel nový ředitel. Jedním z jeho úkolu je právě to, o čem tady mluvíte, tedy provést důkladnou analýzu činností policie v této oblasti, která se týká prodeje drog na Václavském náměstí a v blízkém okolí. Já jsem s panem ředitelem nedávno mluvil a myslím si, že to, co zamýšlí a chystá, situaci zlepší. Neříkám, že drogy z Václaváku zmizí, ale uděláme pro to maximum, aby došlo k razantní a citelné změně.

Říkal jste, že nechystáte personální revoluci. Nevyžádá si ale zmiňovaná razantní změna nějaké přeskupení v protidrogových orgánech?
To není otázka personální revoluce. Myslím si, že policie by měla umět reagovat na vnější podněty a dění ve společnosti. Používám rád slovo klasická policie, protože trestná činnost se rychle vyvíjí a mění. Vezměte si, když se vrátíme pár let zpět k migrační krizi. Policie musela umět okamžitě zareagovat na nějaký stav, který přišel téměř ze dne na den. Policie se to rychle naučila, rychle na situaci spojenou s migrační krizí zareagovala a dnes můžeme říct, že jsme připraveni.

Postavili jsme se všemu a všem a docílili toho, že jsme prostě jen dodržovali zákony této země. Na rozdíl od některých jiných. A je to dobře. Tohle je další věc, kdy policie musí umět přehodit výhybku a říct: tady teď povolíme, tady napřeme síly jinam. Všichni.

Kde tedy povolíte?
Když se podíváte na nějaký vnitřní průzkum, tak zjistíte, že šedesáti procentům policistů vadí zbytečná administrativa. To je hrozná bolest, která nám ty naše kluky a děvčata uvázala v kanceláři. A to je prostě jedna z priorit, kterou já vnitřně mám. Navenek to lidi ani nemusí trápit, že v ulicích nevidí policisty, ale mně je hrozně proti srsti, když vím, že ty lidi máme uvázané v kancelářích. Ale jsou to policisté z přímého výkonu, tedy "z ulice". A tam je chci mít.   

Jeden z poslanců vám na tohle řekl, že vyhnat lidi z kanceláře na ulici slibuje každý nový policejní prezident. Jaký máte recept?
Nebudu říkat, že nemám. Mám. Teď jsme začali jednat s šéfy dopravní policie z krajů a na včerejším jednání, která proběhla tady na prezidiu, už se objevily první návrhy, jak si v této oblasti pomoct. Věřím, že v relativně krátké době budeme moct veřejnosti říct, co to bude konkrétně znamenat.

Když jste řekl, že se chcete zaměřit na silnice, souvisí to s drogovou kriminalitou, nebo máte ještě na mysli nějakou jinou dopravní oblast?
Primárně to je drogová trestná činnost, respektive řízení pod vlivem návykových látek, jak jsem již zmiňoval. Alkohol je samozřejmě za volantem neméně nebezpečný, ale u drog je složité odhadnout chování řidičů. Jsou nevyzpytatelní. Ale situace na silnicích jako taková s tím rozhodně souvisí a nelze ji oddělit.

Jsem rád, že pokud jde o dopravní policii, tak máme špičkovou techniku, špičkové vybavení, špičková auta. Chybí nám ale dostatek policistů, které musíme doplnit. A musíme být tvrdší, protože takové nešvary, jako je nedávání blinkrů, jízda v jízdních pruzích, vybržďování, nerespektování pokynů policistů, to jsou věci, které nelze tolerovat…

To znamená, že hodláte posílit dopravní policii?
Není třeba posílení, protože na službu dopravní policie byl v minulých letech dán určitý počet nových pracovních míst. Jen je potřebujeme naplnit, mnoho míst je neobsazených. Musíme také ty lidi vyškolit, což už dneska umíme efektivněji. V Jihlavě otevíráme školu pro dopravní policii, takže zaškolení bude rychlejší. Ze školy vyjde hotový "dopravák" a bude moct dělat svou práci bez nějakých dalších kurzů. Ale samozřejmě je tam musíme nejprve dostat.

Vnímám jako nezbytné práci u policie trochu zatraktivnit a navenek prodávat tak, aby k nám ti noví zájemci přišli. Navážu na to tím, že nástupní plat, který byl v loňském roce 21 800, vyšplhal na 24 220 nástupního platu k prvnímu lednu letošního roku. Zavedl se náborový příspěvek. Myslím, že už dnes máme co nabídnout, ale stále je prostor pro zlepšování.

Česko patří podle průzkumů mezi nejbezpečnější země na světě. Jste s aktuálním stavem spokojen?
Záleží v jaké oblasti. Kdybychom měli všude objasněnost sto procent, tak můžeme být spokojení, ale to nemáme a mít nebudeme. Nápad trestní činnosti nám opticky klesá. Na druhou stranu ale roste náročnost zpracování. Nechci říkat, že naši lidé mají v tomto směru méně práce, musejí totiž dělat i jiné a sofistikovanější činnosti. Trestná činnost se navíc vyvíjí: ubývají krádeže vloupáním, ubývají krádeže aut, není to ale všude a plošně.

Jak už jsem říkal, je potřeba rychle reagovat na změny ve společnosti, trendy apod. Musíme předvídat, co se bude dít a jakým způsobem na to budeme reagovat. Dnes je velmi aktuální kybernetická kriminalita, tak se trestná činnost ve velkém přelila do této sféry.

Dokážete na tento typ kriminality reagovat dostatečně pružně?
Policie se tomu už nějaký rok učí. Myslím si, že rezervy stále máme, ale obecně se nám daří a doufám, že se to i během krátké doby promítne. Jsem zvědav na čísla za loňský rok, kam se tento druh kriminality posunul.

Je možné, že v této oblasti přitlačíte?
Budeme muset. Minimálně na to budeme muset reagovat tím, že budeme stále zdokonalovat naše lidi, kteří za policii s kyberkriminalitou bojují. Je nezbytné, aby byli o krok napřed.

Řekl jste, že sedmdesát dva procent techniky je potřeba vyměnit, protože dosluhuje. Jak se policie do takového stavu dostala?  
Do tohoto stavu jsme se nedostali ze dne na den. Ten stav se tady projevuje už delší dobu. Policie vydala nějaký předpis, kde se doporučuje doba a počet kilometrů u dopravních prostředků. Octavie nám může sloužit nějakých pět let a má doporučený počet najetých kilometru asi dvě stě nebo dvě stě dvacet tisíc kilometrů. A my teď máme sedmdesát procent vozů, které překračují jednu nebo druhou doporučenou normu. V žádném případě to ale neznamená, že bychom používali nebezpečná auta.

Ale je potřeba to vyřešit. Auta, která dneska jezdí, se nakoupila před nějakými šesti sedmi roky a samozřejmě postupně dosluhují. Policie se už několik let marně snaží nějaká auta nakoupit. Veřejně soutěžíme, bohužel problémy v minulosti tady byly a my jsme nenakoupili takřka nic.

Jedno výběrové řízení bylo před pár týdny zrušeno, na vývěsce čeká požadavek na další bezmála čtyři tisíce vozů. Proč se je nedaří vysoutěžit?
Já to nechci a v této fázi ani nemůžu komentovat. Je vyhlášena další soutěž v hodnotě čtyři sta milionů korun a já doufám, že se povede ten proces úspěšně dokončit.

Ministr vnitra Jan Hamáček řekl, že některé vozy mají najeto i půl milionu kilometrů. A na vývěsce, kde krajská ředitelství prodávají vyřazená auta, jsou poznámky jako "nebrzdí" nebo "únik kapaliny". Skutečně jsou ty vozy bezpečné?
Ale ta auta nebyla vyřazená, aniž by měla STK. Ta auta jezdila a obměňují se až ve stavu, kdy už nemohou jezdit. A je tam ještě jedna věc. My než ta auta vyřadíme, tak nám třeba rok nebo dva stojí. Může se tedy stát, že u auta, které odstavíte, vypnete zapalování, tak rok dva stojí na parkovišti, než se prodá. Ten proces je dlouhý. My auto musíme nejdřív nabídnout rezortu, pak jde mimo rezort a pak teprve je ten klasický vyřazovací prodej.

Z poptávaného zhruba čtyř a půl tisíce vozů se vám však už asi dva roky nepodařilo nakoupit ani jeden…
Poslední nákup, který proběhl před dvěma lety, byl Hyundai Tucson a těch bylo řádově devadesát. Snažíme se udělat vše proto, aby proběhlo transparentní řízení a auta se nakoupila. Nechci dnes hodnotit, jestli je automobilka na východě nebo na západě lepší. Nechci říkat, že mi je jedno, jaké auto to bude, ale jsme v takovém stavu, že budeme rádi za každé auto.

Budete případně řešit nedostatek vozů jejich stahováním z regionů, jako se to stalo třeba v Pardubicích?
Stát se to může. My jsme třeba Praze pomáhali. Myslím si, že to je stav, o kterém se už dá říct, že to je havárie a prostě si budeme muset pomoct.  

Jak dlouho lze současný stav udržet?
Ještě rok, možná dva. Těžko se to odhaduje. Rezervy, které máme, ale nejsou úplně luxusní.

 

Právě se děje

Další zprávy