reklama

Historici: Invaze 1968 se Sovětům opravdu povedla

20. 8. 2008 20:00

Experti v Senátu diskutovali o Srpnu 1968

Praha - "Byla to elegantní a účinná operace," hodnotí invazi ze srpna 1968 americký vojenský historik Edward Luttwak.

Na konferenci v pražském Senátu pochválil nejen samotný vpád v noci z 20. na 21. srpna. "Podle sovětského postupu v roce 1968 by se dala napsat učebnice, jak překvapit protivníka," komentoval Luttwak fakt, že západní rozvědky nic netušily o přípravě akce, které se účastnilo 26 divizí Varšavské smlouvy.

Americký historik rovněž podotkl, že Sověti mohli využít lepší zbraně, než měly tehdy k dispozici západní armády, především lehké tanky (v české terminologii samohybná děla), které se dají přepravit letadly.

Dále čtěte: Sověti věděli, že jim USA v srpnu 1968 nic neudělají

20. srpna, 20 hodin, 52 minut

Rozhodující data invaze

Sovětský tank z roku 1968 - 8 

23. březen
Vůdci Varšavské smlouvy varují v Drážďanech představitele ČSSR před pokračováním společenských reforem.

5. duben
KSČ zveřejňuje svůj Akční plán na pokračování reforem.

8. duben
Sovětský svaz začíná plánovat operaci Dunaj, jak zněl krycí název pro invazi do Československa.

30. květen
Do Československa vstupují první sovětské jednotky, které se mají účastnit vojenského cvičení Šumava

19. červen
Sjezd Lidových milicí, které protestují proti svému zrušení. Tajemník ÚV KSČ Dubček jejich obavy uklidňuje. Sovětské vedení poprvé odkládá plánovanou invazi.

20.-30. červen
Probíhá vojenské cvičení Šumava, kterého se účastní 17 tisíc vojáků ze spojeneckých zemí Varšavské smlouvy a 6 tisíc vojáků z Československa. Dalších 40 tisíc vojáků se cvičení účastní na území sousedních států.

27.-30. červenec
Jednání v Čierné nad Tisou, kde československé vedení slibuje zastavit reformy. Sovětské vedení podruhé odkládá plánovanou invazi.

2. srpen
Sovětské jednotky ukončily svůj odchod z československého území po cvičení Šumava.

10. srpen
Začíná týlové vojenské cvičení Neman poblíž české hranice. Zároveň probíhá letecké cvičení Nebeský štít.

16. srpen
ÚV KSSS se shoduje, že Československo neplní dohody z Čierné nad Tisou. Proto také schválí invazi.

18. srpen
Invazi schvalují členské země Varšavské smlouvy

20. srpna
Před devátou hodinou večer přilétají do Prahy první invazní letadla, v jedenáct hodin překračují hranice pozemní jednotky. Invaze se účastní celkem půl milionu vojáků Varšavské smlouvy.

21. srpen
ÚV KSČ odsuzuje sovětskou invazi.

26. srpen
Českoslovenští představitelé podepisují v Moskvě komuniké, že vojska Varšavské smlouvy opustí zemi, až se v ČSSR stabilizují politické poměry.
 
9. září
Původní termín sjezdu KSČ a nejpozdější možný termín plánované sovětské invaze.

16. říjen
Českoslovenští představitelé podepisují smlouvu o dočasném pobytu 130 tisíc sovětských vojáků na území ČSSR.

info

Obdiv či přinejmenším respekt k výkonům sovětské armády před čtyřiceti lety sdíleli na senátní konferenci také ruští a čeští účastníci.

"První letadlo přistálo na ruzyňském letišti ve 20 hodin a 52 minut. Byl to antonov An-12, který může přepravit až 90 vojáků," popsal počátky invaze Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu v Praze.

Půl hodiny po něm dorazilo další letadlo. Jeho pasažéři z KGB zrekvírovali před letištěm automobily a vydali se do města organizovat převzetí moci.

V té chvíli už kontrolovalo československý vzdušný prostor sto spojeneckých stíhaček, které řídil radarový systém umístěný na tupolevu Tu-126.

Letadla začala v Praze-Ruzyni a Vodochodech ve větším množství přistávat před druhou hodinou, po třetí také v Brně-Tuřanech. Ještě před úsvitem obsadili sovětští vojáci nejdůležitější budovy v obou velkých městech.

Němci spletli hodiny

Historici zmínili jedinou významnější komplikaci, ke které došlo na hranici s Německou demokratickou republikou u Vejprt.

Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu připomněl, že první pozemní jednotkou, která vstoupila na československé území, byli němečtí průzkumníci, kteří překročili hranici už deset minut před desátou. Brzy se však vrátili.

Došlo k tomu omylem. Termín invaze byl stanoven na hodinu po půlnoci moskevského času, což odpovídá jedenácté hodině večer středoevropského času. Němci se zřejmě při počítání časových pásem spletli o hodinu.

Armáda NDR se ovšem invaze ani okupace aktivně neúčastnila, protože jí to těsně před 20. srpnem zakázal sovětský ministr obrany Andrej Grečko. Nechtěl, aby lidé hledali souvislosti s německým vpádem do Československa v září 1938 a březnu 1939.

Sověti se spokojili s podporou dvou polských divizí, jedné motostřelecké divize z Maďarska a bulharského motostřeleckého pluku.

Šalgovič to jistil

Historik Luttwak chválí sovětský postup zvláště z toho důvodu, že invaze zamířila první zásah na srdce protivníka, tedy do jeho hlavního města. "Je to mnohem lepší, než překročit hranice a obsadit zemi postupně," vysvětlil.

Rusové podle něho úplně stejný postup použili i při obsazení Kábulu o jedenáct let později.

Čeští historici však upozorňují, že v Praze měli Sověti snadnější práci, protože díky akci tajných služeb dokázali včas vyřadit z boje Československou armádu.

Jak k tomu došlo, popsal Daniel Povolný. Prezident Ludvík Svoboda se v devět hodin večer ptal ministra obrany Martina Dzúra, jestli něco neví o pohybech vojáků na hranicích s Polskem a s NDR. "Dzúr odpověděl, že on hlídá pouze západní hranici, ať se prezident zeptá na vnitru," líčil dramatické okamžiky Povolný.

Nakonec sám Dzúr zavolal náměstka ministra vnitra Viliama Šalgoviče, který měl na starost StB. Zároveň byl zasvěcen do sovětských plánů, a proto zavedl Dzúra za pověřencem Varšavské smlouvy v Praze.

Společně ministra přesvědčili, aby ještě před půlnocí rozkázal československým vojskům neklást odpor.

Nechtěli, ale museli

Luttwak se shodl s ruským kolegou Viktorem Izonovem v popisu, proč američtí a západoevropští politici a vojáci neprohlédli zastírací operace sovětských generálů.

"Západní rozvědky věděly, že Československo nechce vystoupit z Varšavské smlouvy a vyhodnotily to tak, že Sovětský svaz nemá důvod Čechoslováky napadnout," vysvětlil Luttwak.

"V Kremlu opravdu dlouho nechtěli vojensky zasahovat a definitivní rozhodnutí odkládali," doplnil ho Izonov, který pracuje v moskevském Ústavu vojenské historie.

Podle Povolného se skutečně zrušily dva termíny, první okolo 20. června, kdy chtěli Sověti využít nespokojenosti Lidových milicí, a podruhé počátkem srpna, kdy počítali s neústupností československých politiků při jednání v Čierné nad Tisou.

"Sovětské vedení muselo řešit dilema, když stoupenci Novotného ve vedení KSČ rezignovali a navrch získal reformní Dubčekův proud. Vojenský zásah byl z pohledu Kremlu poslední alternativou, nemohli však připustit, aby z jejich pohledu nebezpečná situace v jedné zemi vyvolala řetězovou reakci v okolních zemích," vysvětlil Izonov základní důvod k invazi, který západní rozvědky úplně přehlédly.

Cvičení nebo invaze?

Sověti navíc dokázali efektivně odvrátit podezření Západu, i když na československých hranicích shromažďovali nové a nové divize.

"Neutralizovali západní zpravodajské služby tím, že neustále pořádali nějaké vojenská cvičení. Proč by měly být jejich tanky podezřelé, když se účastní cvičení? Rozvědky jenom neuhodly, kdy se z cvičení stala invaze," vysvětlil překvapení západu Luttwak.

Molotov z pivní láhve

Ministr Grečko zakázal invazním jednotkám střílet, pokud nebudou napadeny, nebo pokud sám nezmění rozkaz.

Přesto bylo podle údajů Vojenského historického ústavu v prvním měsíci po invazi zabito 84 Čechoslováků a 296 bylo těžce raněno. O život za měsíc přišlo 98 sovětských vojáků, osm Poláků a po jednom Maďarovi a Bulharovi.

Izonov pražské historiky doplnil, že při nepřátelských útocích československého obyvatelstva bylo do poloviny listopadu zabito 11 sovětských vojáků včetně jednoho důstojníka, zraněno jich bylo 80 včetně 19 důstojníků.

Luttwak ovšem prohlásil, že Čechoslováci bojovat nechtěli. Zažil invazi v Praze a snažil se občanům vysvětlit, jak se z pivní lahve vyrobí Molotovův koktejl. "Když tank hoří, tak se s jeho posádkou lépe vyjednává," přesvědčoval americký historik, podle kterého se na takový romantický odpor v dějinách dobře vzpomíná.

"Ale nebyl velký zájem, tak jsem odjel do Německa," uzavřel své vzpomínky Luttwak.

Dále čtěte: Rusové zůstali 23 let. Očista potrvá stejnou dobu

autor: Petr Holub

reklama

Diskuse

0komentářů

Zatím žádný příspěvek :(

reklama
reklama
 
reklama