Domácí

Vlčí smečka, zubr či orel skalní. Divoká zvěř se vrací do Česka

22. 7. 2016 5:30

Do české přírody se vracejí zvířata, která lidé dříve vyhubili či vytlačili. Na Kokořínsku se usadila vlčí smečka, v tuzemsku žije opět rys ostrovid, divoká kočka, občas se do Beskyd ze Slovenska zatoulá medvěd. V polodivokých chovech či oborách je zde i zubr, pratur nebo divoký kůň.

Zdroj: Šelmy.cz

Šelmy Rys ostrovid Vlk obecný Medvěd hnědý Kočka divoká

Velcí kopytníci Zubr evropský Divoký kůň Pratur

Ptáci Orel skalní Orel mořský Sokol stěhovavý

Rys ostrovid

Tato kočkovitá šelma opravdu vyniká výborným zrakem, ale také mimořádným sluchem. Loví menší kopytníky, jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Svou kořist překvapuje rychlým útokem ze zálohy.

Rys ostrovid se už do některých oblastí v minulém století několikrát vracel, ale opětovně jej zcela vystříleli myslivci. V současnosti se jedná o chráněný druh, který ale stále ohrožují pytláci. Další ohrožení představuje fragmentace krajiny a narušení klasických migračních cest, například výstavbou nových dálnic.

Rys ostrovid v Česku

Rys ostrovid je v Česku nejrozšířenější velkou šelmou. Jeho původní populace zanikla v první polovině 19. století. Tedy v Jeseníkách a Beskydech se vyskytoval ještě do začátku 20. Století, ale i tam byl vyhuben nakonec taky. Pokusy o návrat končily vybíjením rysů ze strany myslivců. K opětovnému osídlení Beskyd rysy došlo díky omezení jejich lovu na Slovensku v roce 1975. Na Šumavě se rys rozšířil až od 80. Let, kdy zde byli vypouštěni divocí rysové odchycení na Slovensku.

Šumava a Pošumaví

Jihozápadní Čechy, tedy především Šumavu a Pošumaví, osidluje 50 až 70 rysů. Návratu rysů na Šumavu pomohli lidé. Před třiceti lety tu bylo vypuštěno několik rysů ze Slovenska.

Beskydy

V minulých stoletích byl Rys ostrovid v českých zemích vyhuben, nicméně se přirozeně vrátil do Beskyd ze slovenských Karpat. V současnosti v Beskydech a sousedících pohořích žije zhruba 10 až 15 rysů.

Jeseníky, Krkonoše a další

Sporadicky se rys vyskytuje také v Jeseníkách, Českomoravské vrchovině nebo Krkonoších. Na jaře 2011 zachytila fotopast rysa i v Českém Švýcarsku, o dva roky později na Broumovsku.

Rys ostrovid v Evropě

Původně rys byl doma prakticky ve všech lesních oblastech Eurasie – vyjma Pyrenejského poloostrova. Současný výskyt rysa ostrovida v Evropě je značně ostrůvkovitý.

Vlk obecný

Šelma, která má asi nejvíce kontroverzní pověst. Vlka zpravidla lidé považují za krvelačnou bestii. Je pravda, že žije a loví ve smečce a vedle divoké zvěře občas loví například i ovce. I to přispělo k tomu, že druh dříve běžně rozšířený v Evropě i Asii se nyní vyskytuje jen na omezeném území. V Česku se vlci trvale v současnosti vyskytují pouze v Beskydech.

V Beskydech má pokles výskytu vlka ve srovnání s devadesátými léty na svědomí kromě pytláctví zřejmě i legální lov vlků na Slovensku.

Vlk v Česku

V Česku byl vlk vyhuben. Přesto se v malých počtech na naše území vrací. V České republice vlci trvale zatím obývají pouze Beskydy.

Kokořínsko

Vlci z Německa a Polska založili v roce 2014 smečku na Kokořínsku. V zimě 2014/2015 měla 5 členů (2 dospělci a 3 odrostlí vlci). Ze získaných vzorků trusu byla provedena analýza DNA, která potvrdila příbuzenské vztahy těchto vlků z Máchova kraje s populací vlků v Německu a Polsku.

Beskydy

Vlci se opět objevili v Beskydech v roce 1994, kdy sem přišli ze slovenských Karpat. Nečekalo je tu zrovna vřelé uvítání. Místní lidé, zejména chovatelé ovcí, se cítili dotčeni. Někteří myslivci začali vlky lovit. Počet vlků se tedy pohyboval odhadem okolo několika jedinců až po něco více než jednu desítku. V současnosti se obecně uvádí, že v Beskydech se pohybuje kolem pěti vlků. Zatím tedy v Beskydech nelze hovořit o trvalém výskytu vlka, ale spíše o nepravidelném výskytu jednoho nebo více zvířat, které zatím nevytvořily smečky.

Šumava a další

Ojediněle se vlci objevují také v severních Čechách nebo na Šumavě. Ke konci roku 2015 stvrzuje několik důkazů výskyt vlka na Broumovsku.

Vlk obecný v Evropě

V západní Evropě žije jen velmi ostrůvkovitě. Obývá především rozsáhlé lesní oblasti Ruska, Polska a Ukrajiny. Vyskytuje se ve Skandinávii, na Balkáně, v Karpatech, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově.

Medvěd hnědý

Šelma, kterou většina lidí nechce v přírodě potkat, a to z obav o zdraví či život. Medvědi jsou proslulí samotáři a zimní spáči, nicméně ve výjimečných případech mohou být člověku skutečně nebezpeční.

Trvalejšímu osídlení tuzemských hor brání pytláctví, intenzivní lesní hospodaření a v neposlední řadě fragmentace krajiny, která často znemožňuje snadnou prostupnost a pohyb zvěře.

Medvěd se občas toulá po Moravě

Do České republiky se medvědi začali vracet přirozenou cestou poté, co u nás byli v 17. až 19. století vyhubeni. Od 70. let 20. století přicházejí ze slovenských Karpat a pohybují se převážně na Moravě, především v Beskydech, kde se nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců.

Medvěd hnědý v Evropě

Evropu obývá asi 50 000 medvědů, z toho tři čtvrtiny žije v Rusku, ostatní především ve Skandinávii, Pobaltí, v Karpatech, na Balkáně, v Dinárském pohoří a Alpách. Izolované populace medvěda žijí na Pyrenejském a Apeninském poloostrově.

Kočka divoká

Má ráda listnaté a smíšené lesy a podmínkou pro její výskyt je dostatek úkrytů v podobě skalních rozsedlin, dutin ve starých stromech či opuštěných liščích nebo jezevčích nor. Bohužel výskyt kočky divoké u nás je stále jen ojedinělý.

Kočce divoké nejsou vhod u nás rozšířené smrkové monokultury, které ji neposkytují vhodné podmínky pro život.

Kočka divoká v Česku

Původní populace kočky divoké byla na našem území vyhubena na přelomu 18. a 19. století, později už se pravděpodobně objevovali jen zatoulaní jedinci. Nejnadějnější indicie o tom, že kočka divoká opět žije v divoké přírodě České republiky, přicházejí ze Šumavy a Českého lesa. Mohlo by se proto jednat o migrující jedince ze sousedního Rakouska a Německa. Další indicie o výskytu pocházejí z nejvýchodnějších pohoří České republiky: Javorníků a Bílých Karpat.

Výskyt v Evropě

Dnes se tato šelma v Evropě objevuje spíše ostrůvkovitě a na celém kontinentu je ohroženým druhem. Početnější populace se vyskytují na Slovensku, ve Francii, Španělsku nebo Německu. Daří se jí také v odlehlejších oblastech Ukrajiny, Rumunska nebo Balkánu.

Zubr evropský

Zubr je největším volně žijícím suchozemským obratlovcem Evropy. Samci dosahují hmotnosti 530 až 920 kilogramů, samice téměř o polovinu méně, 320 až 540 kilogramů. Zubr patřil od 14. století mezi zvířata žijící na území současného Česka. Na počátku 20. století zubry lidé vyhubili. Neexistují dostupné údaje přesně o tom, v jakém množství se zde zubři v minulosti vyskytovali. Ale jejich počet byl podle odborníků relativně vysoký.

V Česku v chovech či na polodivoko

V roce 2015 žilo v České republice 75 zubrů, z toho 25 samců a 50 samic. Je to největší počet od doby, kdy lidé tento ohrožený druh na území ČR od středověku vyhubili. Na našem území žijí v zoologických zahradách, soukromých chovech, oborách a přírodních rezervacích v takzvaných polodivokých chovech. Před třemi lety bylo vypuštěno zubří stádo do obory Židlov v oblasti Ralska. Osm zubrů žije v rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice.

Zubr se vrací do Evropy

Na světě nyní žije zhruba 5500 zubrů, většina z nich ve volné přírodě nebo polodivokých chovech. 3 tisíc z nich žije ve volných či polovolných stádech. Volně žijící zubři jsou v Evropě k vidění především v Polsku a Bělorusku, dále také Litvě, Rusku, Německu či na Ukrajině. Cíleně byl řízen i jejich návrat do volné přírody na Slovensku. Zubři byli vypuštěni i do rezervace Haut-Thorenc na jihovýchodě Francie. V roce 2014 bylo stádo 17 exemplářů vypuštěnu do přírody i v Rumunsku, v jihokarpatském pohoří Tarcu. V polodivokých chovech žije zubr kromě ČR také ve Španělsku, Švédsku a dalších zemích.

Kůň divoký

Zdomácnělý kůň je v našich krajích běžný dodnes, naproti tomu divoký kůň byl vyhuben. Archeologické nálezy dokládají přítomnost divokých koní ve střední Evropě včetně Česka do pozdního neolitu, tedy zhruba 4700 až 3700 před naším letopočtem a zmínky o nich pochází ještě z doby vlády císaře Rudolfa II. Nyní se v malých počtech i na naše území vrací.

Divoký kůň přežil v Exmooru

V Evropě přežili divocí koně ve volné přírodě pouze v britském parku Exmoor. V současnosti na celém světě žije cca 2000 jedinců, z toho čtvrtina právě v Exmooru. Tam je pro ně jedním ze současných rizik to, že lidé vypouští do volné přírody staré či nepotřebné domácí koně. Případné křížení může znamenat ohrožení čistokrevnosti divokých koní.

Divoký kůň v Česku

V Česku v současnosti žije 30 dospělých divokých koní a 14 mláďat. Na našem území (a celé střední a východní Evropě) žijí pouze v bývalém vojenském prostoru Milovice. Stádo sem bylo přepraveno z britského parku Exmoor.

Pratur

Jedná se o takzvaně zpětně šlechtěná zvířata, protože pratuři vyhynuli v 17. století, na českém území zřejmě už ve 12. až 13. století. Pratury vyhubil člověk v celé Evropě, poslední uhynul v roce 1627 v královské honitbě u polského městečka Jaktorow. Díky pokroku v genetice však v roce 2008 odstartoval projekt na jeho znovuvyšlechtění. Nizozemský projekt TaurOs nadace Taurus Foundation ve spolupráci s vědci z Wageningenské university vybral několik primitivních evropských plemen skotu, která jsou praturovi geneticky a vzhledově nejblíže. Jejich vzájemným křížením se u potomků posilují znaky pratura, takže po několika generacích by měl být výsledkem živočich, který bude praturovi přesně odpovídat vzhledem i svoji ekologickou rolí.

Pratur hlavně na jihu Evropy

Kromě domovského Holandska se dosud zpětně šlechtění pratuři objevili pouze v lokalitách v jižní Evropě: ve Faia Brava v Portugalsku, v Campanarios ve Španělsku a v chorvatském pohoří Velebit.

Pratur v Česku

Zpětně šlechtěných praturů žijí ve světě desítky, v Česku šest dospělých kusů a pět mláďat. V ČR (a celé střední a východní Evropě) žijí pouze v bývalém vojenském prostoru Milovice. V pravěku byl pratur u nás hojně rozšířený druh. Nálezy pratura v ČR pocházejí i ze středověku, například z Budče na Kladensku nebo pražského Vyšehradu.

Orel skalní

Obří pták s rozpětím křídel i přes dva metry opět zdobí českou přírodu. Z našeho území zmizel v 80. letech 19. století.

Od roku 2006 probíhá repatriační projekt nazvaný Návrat orla skalního do Moravskoslezských Beskyd. Do přírody jsou vypouštěná orlí mláďata, která pocházejí ze Slovenska.

Do konce roku 2014 bylo vypuštěno 22 mláďat.

V roce 2013 se poprvé po sto letech narodilo na našem území mládě orla skalního a to ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku.

Orel mořský

Impozantní zvíře našeho ptačího světa s rozpětím křídel až 2,5 metru. Na rozdíl od jiných druhů orlů je spíše obyvatelem nížin.

Až do 19. století u nás hnízdil celkem běžně. Ve dvacátých letech minulého století zmizela poslední hnízdiště na Moravě. Obnovení hnízdišť se podařilo až kolem poloviny 80. let.

V roce 2013 byla populace orla mořského odhadnuta na 100 párů.

Kde pravidelně zimuje i hnízdí

Sokol stěhovavý

Sokol stěhovavý patří mezi kriticky ohrožené druhy. Ještě v 50. letech minulého století byli sokoli poměrně běžní, během následujících desetiletí ale z přírody téměř vymizeli v Česku, v Evropě i v Severní Americe. Na vině bylo hlavně používání chemických přípravků v krajině, zejména DDT, které se kumulovalo v jejich tělech jakožto predátora na vrcholu potravního řetězce, a omezovalo jejich schopnost se rozmnožovat.

Teprve se zákazem používání DDT a s přísnou ochranou začala koncem minulého století populace sokola růst. Šumava byla zřejmě první oblastí v Česku, kde tehdy sokol stěhovavý po téměř 25 letech opět úspěšně hnízdil.

V Česku sídlí v současnosti asi 50 párů tohoto dravce.