Grafika: Skončili byste jako Jan Hus? Rozhodněte za něj a zvíte osud

Štěpán Plaček Jiří Kropáček Štěpán Plaček, Jiří Kropáček
Aktualizováno 6. 7. 2023 14:56
Česko si připomíná Den upálení mistra Jana Husa. Seznamte se, před jakými rozhodnutími stál tento středověký reformátor či kdo byli hlavní aktéři příběhu, který byl v roce 1415 popraven.

Smýšlíte jako Jan Hus? Otestujte se

Mistr Jan Hus stál ve svém životě před řadou obtížných rozhodnutí. Před složitá dilemata jej stavěly vnější okolnosti i jeho vlastní myšlení jakožto kazatele, univerzitního mistra a vůdčí postavy českého reformního hnutí na přelomu 14. a 15. století. Vybrali jsme několik takových momentů – ať už z událostí, či zastávaných stanovisek –, které jej pravděpodobně nutily k jednoznačné volbě. I když mezi naší a Husovou dobou (i způsobem myšlení) je téměř propastný rozdíl, vyzkoušejte si, jak byste se rozhodovali na jeho místě.

Hlavní aktéři Husova životního příběhu

Klíčová data života mistra Jana Husa

1371Zřejmě v tomto roce v Husinci u Prachatic se narodil Jan Hus v nepříliš majetné rodině.

1393V tomto roce ukončil Hus tříleté studium na pražské Karlově univerzitě dosažením první akademické hodnosti, titulu bakaláře svobodných umění.

1396Hus vykonal mistrovské zkoušky a stal se mistrem svobodných umění na pražské Karlově univerzitě.

1401Pravděpodobně tohoto roku byl vysvěcen na kněze. Na tuto dráhu se připravoval studiem na teologické fakultě na Karlově univerzitě, ale v době svěcení teologické vzdělání ukončené neměl.

1402Hus se stává duchovním správcem a kazatelem v Betlémské kapli, kde byl dáván prostor českým kazatelům. Jako pravověrný katolík se v kázáních odvolává na Písmo svaté a na církevní autority. Postupně ale čím dál více tradici měří Písmem svatým.

1403Mistr pražské univerzity Jan Hübner podává vybrané články z díla oxfordského teologa Jana Viklefa k odsouzení k pražské arcibiskupské kapitule. K tomu se koná na univerzitě bouřlivá disputace. Viklefa se zastávají čeští mistři Jan Hus, Stanislav ze Znojma či Štěpán Páleč. Většina v disputaci ale Viklefa odsoudí.

1405 - 1407V těchto letech byl Jan Hus několikrát z vůle pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburku kazatelem na shromážděních pražského kléru. Zde kritizoval pokleslé mravy kněží a vybízel k obrácení a nápravě.

1408U pražské konzistoře padají první žaloby na Husa, že je viklefista, a tedy kacíř. Arcibiskup si dal předložit díla pražských univerzitních mistrů, kteří odmítli vykládat Viklefa jako kacíře.

1409Dne 18. ledna byl vydán Dekret kutnohorský, který vznikl z podnětu českých mistrů – včetně Husa. Vydaný dokument změnil poměr hlasů na univerzitě tak, český národ měl napříště mít tři hlasy, zatímco ostatní tři národy (saský, bavorský a polský) dohromady jen jeden hlas. Následkem toho odešla část profesorského sboru a studentů na jiné evropské univerzity. Mohlo se jednat cca o 800 osob. Arcibiskup Zbyněk Zajíc vydal příkaz k odevzdání Viklefových knih a zakázal kázání ve Viklefově duchu. Tím byl postižen i Jan Hus v Betlémské kapli. Pět studentů se proti tomu odvolalo k papežskému stolci. Papež v prosinci vydal bulu, která zmocnila arcibiskupa k předložení Viklefových knih a zákazu kázání na soukromých místech – včetně Betlémské kaple. Kázalo se tu však i tak dál.

1410Synoda z června 1410 obnovila příkaz k odevzdání a spálení Viklefových knih. Hus s dalšími účastníky proti tomu podává žalobu k papežské kurii. Tím se Husova záležitost dostává před papežský soud. Arcibiskup dal 16. července spálit Viklefovy knihy, předtím vyhlásil klatbu nad těmi, kteří se kvůli tomu odvolali. Ke kurii přišly i arcibiskupovy žaloby na Husa. Do Itálie k soudu se vydávají prokurátoři v čele s Janem z Jesenice, aby usilovali o zproštění osobní účasti Husa na procesu.

1411Soudce kardinál Odo z Colonny vyhlásil proti Husovi na jaře klatbu pro nedostavení se k soudu a proces dál pokračoval. V Čechách se král Václav IV. zasadil, aby arcibiskup ustoupil, zrušil interdikt nad Prahou (vyhlášený v červnu) a měl se přimluvit za zrušení papežských klateb na Husa. Arcibiskup dohodu ohledně Husa nedodržel a list papeži neodeslal.

1412V Římě se změnil soudce. Husův spor převzal kardinál Francesco Zabarella, vynikající právník, který byl připraven zprostit Husa osobní přítomnosti na soudu, ale byl odvolán a řízení nemohl dokončit. V létě byl zahájen prodej odpustků vyhlášených papežem Janem XXIII. na válku proti neapolskému králi Ladislavovi. Proti tomu vystoupil Hus ve velké disputaci na univerzitě, odsoudil kramaření s odpustky i papežovu válku. Tím Hus ztrácí definitivně podporu krále Václava, který se postavil na stranu papeže a souhlasí s prodejem odpustků. V Husově sporu u kurie byl jmenován nový soudce, kardinál Pietro degli Stepaneschi, který vyhlásil proti Husovi zostřenou klatbu. A klatba má být uvalena na každého, kdo bude s Husem v kontaktu. V říjnu podává Hus odvolání proti rozsudku papežského soudu k soudu samotného Krista. Tím odepřel církevnímu soudu výsostnou pravomoc. Hus je donucen odejít z Prahy.

1412 - 1413Přechodně Hus pobývá v Praze, ale stahuje se a dokončuje Knížky o svatokupectví, v nichž tvrdě kritizuje kupčení s církevními úřady. Na Kozím hrádku zřejmě dokončuje spis O církvi, který později v Kostnici přispěje k jeho odsouzení.

1414Již na jaře nový římský král Zikmund Lucemburský vybídl Jana Husa k účasti na obecném koncilu svolaném do říšského města Kostnice na počátek listopadu. Hus se na cestu do Kostnice vydává z hradu Krakovec 11. října. Do Kostnice bezpečně dorazil 3. listopadu. Po pětadvaceti dnech, 28. listopadu, je zatčen a na svobodu se již nikdy nedostane. V listopadu je zahájen koncil.

1415V květnu bylo koncilem opět zavrhnuto Viklefovo učení, což byla špatná zpráva i pro Husa. Dne 8. června proběhlo poslední z veřejných slyšení, které prosazoval Zikmund. Probralo se 39 článků vybraných z Husových spisů. Hus byl vyzýván k odvolání bludů v nich zachycených. Ten odmítl s tím, že řadu předložených tvrzení vůbec neučil a odvoláním by se dopouštěl lži. I po několikeré snaze přimět Husa k odvolání, včetně krále Zikmunda či kardinála Zabarelly, pražský mistr neodvolal. Dne 6. července byl po slavnostní mši čten rozsudek zbavující Husa kněžského stavu, nařizující spálení knih a předání Husa světské moci. Mistr Jan Hus byl poté odveden na popraviště a upálen. Popel z hranice byl pak vysypán do Rýna.

Co řekl Jan Hus

Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili… Také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož jste slýchali. Králové, mé milostivé paní, děkujte ode mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti skóře se shledámy s jeho svatú pomocí. Amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v okovách, jež úfám, trpím pro Boží zákon. Pro Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží.Z posledního Husova listu z 5. července 1415

Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie...Výklad viery, 1412

Dále jest poznamenat, že žádné místo nebo lidská volba nedělá člověka údem svaté církve obecné, nýbrž božské předurčení a to se vztahuje na každého, kdo vytrvale následuje Krista v lásce.Jan Hus, O církvi, spis dokončen 1413

Wiklef, Wiklef, ty nejednomu hlavu zvikleš.Husem psaná poznámka na okraji jednoho spisu (jde buď o projev obdivu, či povzdechnutí.

O upálení mistra Jana HusaNež však hranice byla podpálena, přišel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, a s ním syn nebožtíka Klema a domlouvali mu prý, aby si ještě zachoval život a aby odpřisáhl a odvolal někdejší svoje kázání a učení. On však pohlížeje k nebi hlasitě odpověděl: "Bůh je mi svědkem, že co se mi křivě připisuje a z čeho mne křiví svědkové obvinili, tomu jsem nikdy neučil ani toho nekázal, nýbrž mou přední snahou při kázání i při všech mých činech i spisech bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchů. A v té pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil i kázal podle výroků a výkladů svatých doktorů, dnes s radostí chci zemříti". A uslyševše to, ihned onen maršálek spolu se synem Klemovým zatleskali rukama a odešli.

Nato katové pod ním zapálili; a Mistr hned hlasitě jal se zpívati nejdříve "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi", potom "Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou", a dále "Jenž jsi se narodil z Marie Panny". A když tak potřetí začal zpívati, v tom vítr vmetl mu plamen do tváře; i modle se v duchu pohyboval rty a hlavou, a tak duši v Pánu vydechl.“ Ze zprávy Petra z Mladoňovic

Souvislosti Husovy doby

Papežské schizma

Téměř čtyřicet let (1378–1417) si nárokovali úřad hlavy katolické církve dva – a jedno období dokonce tři – papežové. Vznik tohoto stavu souvisel s dřívějším násilným přesunutím papežského sídla do francouzského Avignonu. Násilí doprovázelo i snahu vrátit sídlo papeže do Říma. Roku 1378 byl v Římě zvolen za papeže Ital Urban VI., jehož volbu část kardinálů považovala za neplatnou – proto zvolili nového papeže, Francouze Klementa VII., jenž sídlil opět v Avignonu. Církev tak měla papeže dva. Situaci dvojpapežství měl vyřešit koncil v Pise roku 1409 – zde byl zvolen nový papež, ale předchozí dva odmítli odstoupit. Tak vzniklo dokonce trojpapežství. Schizma ukončil až Kostnický koncil.

Církevní reformisté

Církev doby Husovy se nalézala v krizi. Placení za získání jakéhokoli církevního úřadu, dvojpapežství (a později dokonce trojpapežství), nízká mravní i intelektuální úroveň kněží, kumulace církevního majetku či prodej odpustků byly důvody pro vznik reformního hnutí v církvi, v Českém království vedené nejprve Stanislavem ze Znojma a následně od roku 1408 Janem Husem. Představitelům českého reformního hnutí imponovaly zejména myšlenky oxfordského mistra Johna Viklefa.

Odpustky a odpustkové bouře

Do Prahy dorazila v květnu roku 1412 bula papeže Jana XXIII., kterou se vyhlašovaly plnomocné odpustky (sloužící k odpuštění hříchů), včetně jejich prodeje. Výtěžek z něj měl papeži Janu XXIII. pomoci financovat křižácké tažení proti neapolskému králi Ladislavovi, jenž se postavil na stranu sesazeného papeže Řehoře XII. Hus proti kupčení vystoupil, stejně jako například Štěpán z Pálče. Proti papežské bule se zvedla vlna odporu, došlo k popravám aj. Hus v této situaci váhal, nicméně se nakonec přiklonil k bouřícím zástupům. Tím se ochladily vztahy mezi ním a králem Václavem IV., který odpustky z politických důvodů svolil.

Klatba

Byla nejtěžším církevním trestem, šlo o vyobcování z církve, které stavělo hříšníka mimo společnost do bezprávného postavení. Účinky klatby v době Husově už nebyly tak drastické, protože se jí v rámci vnějších církevních zájmů zneužívalo. Nicméně i Hus po vyslovení zostřené klatby v roce 1412 opustil Prahu a uchýlil se na venkovské statky svých šlechtických příznivců.

Glejt pro mistra Jana Husa

Hus přes varování, že bude v Kostnici odsouzen, spoléhal na glejt krále Zikmunda, který mu měl zajistit bezpečnou cestu i návrat. Glejt platil pro veškeré říšské území, byl však určený jen světským úřadům, které podléhaly pravomoci římského krále. Glejt tak nezaručoval – a ani nemohl zaručit – ochranu před církevními soudy. Zikmunda v Kostnici rozčílilo zjištění, že Hus je ve vězení, ale narazil na odpor koncilních otců, kteří se nechtěli vzdát svého práva soudit kacíře. Pod tlakem a hrozbou ohrožení průběhu koncilu Zikmund odvolal všechny glejty, které byly pro cesty do Kostnice vydány.

Koncil v Kostnici

Papežské schizma měl vyřešit církevní koncil v Kostnici u Bodamského jezera, jehož svolání podnítil římský král Zikmund Lucemburský. Koncil byl zahájen v listopadu 1414. V březnu následujícího roku z něj uprchl papež Jan XXIII., ale byl zatčen. Kauza Jana Husa měla být spíše okrajovou záležitostí vedle odstranění trojpapežství, řešení věroučných otázek a církevní reformy. Jako kacíři byli na koncilu odsouzeni a upáleni Jan Hus a o rok později Jeroným Pražský. Roku 1417 byl na koncilu za velkého nadšení zvolen kardinál Odo z Colonny, který přijal jméno Martin V. Tím schizma skončilo a nový papež koncil následujícího roku ukončil.

Použité zdroje

Jiří Kejř, Jan Hus známý i neznámý, Karolinum 2013

C.V. Pospíšil, Husovská dilemata, Karmelitánské nakladatelství 2015

Jan Sedlák, M. Jan Hus, 2. Vydání, MCM, Olomouc 1996

janhus600.cz

hus2015.cz

Použité snímky a vyobrazení

Snímek z filmu Otakara Vávry Jan Hus. Zdroj: Czechcentres

Husovo upálení na dřevorytu ze spisu Processus consistorialis; Strassbourg 1525. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Pamětní mince k upálení Jana Husa; lept, Německo, 18. století - OP 1271. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Bernard Picart – John Wycliffe (Jan Viklef); mědiryt, Francie 1712 - OP 1521. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Jeroným Pražský; mědiryt, 17. století - OP 1404. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Bernard Picart - Jean Gerson; mědiryt, Francie 1712 - OP 1490. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Kardinál Francesco Zabarella. Zdroj: Wikimedia Commons

Kardinál Petr z Ailly. Zdroj: Wikimedia Commons

Václav IV.; mědiryt, konec 17. století - OP 1252. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Císař Zikmund Lucemburský; dřevoryt, začátek 16. století - OP 1384. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Biskup Jan Železný. Zdroj: Wikimedia Commons

Betlémská kaple. Zdroj: Wikimedia Commons

Dekret kutnohorský. Zdroj: Wikimedia Commons

Oltářní křídla z Roudník s výjevem umučení sv. Šebestiána a upálení Jana Husa; před rokem 1486 (výřez) - OP 4336. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

Karl Friedrich Lessing: Hus před koncilem; litografie z pol. 19. století - OP 1472. Zdroj: Husitské muzeum v Táboře

 

Právě se děje

Další zprávy