Do jaké míry jsou vzniklé dluhy vinou vedení nemocnic a do jaké míry to může ovlivnit ministerstvo zdravotnictví?
Zjednodušeně, dluhy fakultních nemocnic jsou dluhy ministerstva, které je zřizuje a řídí. Špatná platební morálka stojí nemocnice další peníze na vyšších cenách léků, do kterých si dodavatel promítne náklady a rizika z pozdního splácení. Co je ještě horší, nemocnice si nemůže vysoutěžit lepší ceny léků, protože dokud nebude schopna platit včas, bude závislá na stávajícím dodavateli a dlužníkovi lepší ceny beztak nikdo nenabídne.

Expert na zdravotnické právo Ondřej Dostál z mezinárodní advokátní kanceláře PwC Legal | Foto: Archiv

Jak by tedy měl stát problém zadlužených nemocnic vyřešit?
Stát je aktuálně "v plusu", levněji by proto vyšlo pokrýt dluhy státních příspěvkových organizací z rozpočtu státu, než aby si braly komerční úvěry. Jen by pan ministr musel panu premiérovi přiznat, že resort zdravotnictví jako celek ve skutečnosti hospodaří o 3,8 miliardy korun hůře, než to vypadalo v rozpočtových návrzích. 

Jednotlivé nemocnice argumentují tím, že za finanční potíže nemohou. Odkazují se na nespravedlivé platby úhradové vyhlášky, kvůli kterým nedostaly zaplaceno za zdravotní péči tolik, kolik skutečně stojí. Ministerstvo se zase ohání tím, že jde o špatný systém z minulých let, který se nyní snaží napravit. V čem je tedy chyba?
Ministerstvo zdravotnictví uznává, že vyhlášky předchozích let nastavily úhrady tak špatně, že se kvůli nim "ministerské" nemocnice propadly do 3,8miliardové ztráty. Ale dosud to nijak nenapravilo, naopak na chybných vyhláškách z minulosti zakládá tvorbu rozpočtů pro rok 2019 podle úhradové vyhlášky, kterou vydal současný ministr. I tato vyhláška se opírá o pochybné pravidlo takzvané "historické reference", ve kterém se úhrada jednotlivým nemocnicím nepočítá podle toho, co odpracují na pacientech, ale podle toho, jaký rozpočet dostávaly v minulých letech. Konkrétně, rozpočty nemocnic pro rok 2019 se spočítají podle roku 2017 jako takzvaného referenčního období, přičemž rozpočet 2017 se počítal podle roku 2015, 2015 se počítal z roku 2013 a tak dále až někam do devadesátých let.  

Proč je toto pravidlo pochybné? O něco se přece systém plateb opřít musí…
Protože fixuje nespravedlnosti z předchozích let. Nemocnice, která měla v roce 2013 nespravedlivě málo, dostala málo i v letech 2015, 2017 a bude mít nedostatek i v letošním roce. Kdežto nemocnice, kterou jsme v roce 2013 zbytečně přepláceli, mohla vesele plýtvat i v letech 2015, 2017 a díky vyhlášce současného ministerstva bude moci plýtvat i letos. 

Jak takové nerovnosti v rozdělování peněz dopadají na běžný chod nemocnic?
Musí se někde ušetřit - na dodavatelích, na personálu, na vybavení nebo na pacientech. Mnoho nemocnic za sebou táhne desítky či stovky milionů dluhu v opožděných platbách za léky, kvůli kterému jsou v začarovaném kruhu úroků a nevýhodných cen. I proto nalezl Nejvyšší kontrolní úřad obrovské rozdíly v cenách týchž léčiv pro různé státní nemocnice.

Nemocnicím také narůstá vnitřní dluh na neopravených budovách a zastaralých přístrojích. Největší průšvih je, když se ředitel rozhodne takzvaně efektivně hospodařit a vyhlásí stop-stavy na léčbu pacientů, kteří přesahují rozpočet. Pacienti se začnou dozvídat různé protiprávní nesmysly, jako že nejsou spádoví nebo že na zařazení do moderní léčby je čekací listina, a pokud nejsou dostatečně průbojní, může je to vážně ohrozit na zdraví. Fakultní nemocnice jsou zatím "nedotknutelné", patří státu a ten za ně dluhy vždycky nakonec zaplatí. Ale nespravedlivé rozdělení úhrad dopadá ještě mnohem kritičtěji na okresní nemocnice nebo malé poskytovatele, za které dluhy nezaplatí nikdo.

Fakultní nemocnice ale zase musí přebírat těžké a specializované případy, které jsou velmi nákladné a na které okresní nemocnice nemají kapacitu.
Na zadluženosti se ukazuje, jaké nerovnosti umí systém vytvořit i mezi fakultami navzájem. Ale i rozdíly v závažnosti případů by systém uměl řešit, kdyby nebyl pokřiven. Transplantace srdce má v moderním systému úhrad podle diagnózy více než dvacetkrát větší váhu než vaginální porod nebo operace slepého střeva. Dokonce i u těch slepých střev rozlišuje systém úhrad podle diagnózy stavy běžné, stavy s komplikací a stavy s vážnou komplikací, a zohledňuje to v jejich relativní váze. Systém úhrad podle diagnózy by mohl být spravedlivý vůči běžným i specializovaným nemocnicím, kdyby ho ovšem v úhradové vyhlášce každý rok nepřekroutili historickými paušály a "individuálními sazbami" na základě interních dohod silných etablovaných poskytovatelů.

Zdroj: informace z ministerstva zdravotnictví zaslaná k datu 12. prosince 2018